Austrálie a Nový Zéland (13. 12. 2005 - 28. 1. 2006)

Jako poslední dobou všechny naše dovolené, byla i dovolená v Austrálii poněkud hektická, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, zda bude Pavel moci odjet z práce a na jak dlouho. Takže jsme až na poslední chvíli před odletem plánovali trasu cesty a rezervovali místní přelety. Podle toho jsme pak dovolenou rozdělili do čtyř částí:
1. Cesta Sydney - Melbourne
2. Tasmánie
3. Blue mountains (Modré hory), Velký bradlový útes a Sydney
4. Severní ostrov Nového Zélandu.

V tomto rozdělení najdete níže i pár fotek. Jak nás znáte, tak samozřejmě opět jen malý zlomek z těch, co jsme o dovolené naflákali. Máte-li zájem, přijďte se podívat na další.

Kliknutím na fotky si lze prohlídnout každou část v samostatném okně.

	1. Cesta Sydney - Melbourne (13. - 23.12. 2005) Pro cestu ze Sydney do Melbourne, kam jsme byli Martinem a Lídou zváni na Vánoce, jsme zvolili jako základ pobřežní silnici Princess highway s odbočkami do různých národních parků a přírodně zajímavých míst. Podívali jsme se do národních parků: Budderroo, Morton, Booderee, Kosciuszko, Snowy River, Errinundra, Wilsons Promontory, rezervace na Philip Islandu, pobřežního parku Port Campbell a národních parků Melba Gully a Otway.
	2. Tasmánie (25.12. 2005 - 5.1. 2006) Vánoční prázdniny jsme spolu s Lídou a Martinem strávili na Tasmánii, ostrově jižně od Austrálie. Ze všech australských států je tu asi největší podíl národních parků na rozloze. Národní parky nabízejí k vidění pralesy chladnějšího mírného pásu, asi jediné na světě, hory, průzračná jezera, divoké řeky a členitá pobřeží. A potkat můžete i tasmánského ďábla.
	3. Blue Mountains, Queensland a Sydney (6.1. - 13.1. 2006) V další části dovolené jsme trochu chaoticky navštivili několik oblastí, které jsme při návštěvě Austrálie nechtěli vynechat. Zdánlivě chaotické přelety jsou důsledkem minimalizace nákladů na přelety - prostě jsme si našli nejlevnější kombinaci letenek a vyšlo to následovně: z Tasmánie jsme přeletěli do Sydney, odkud jsme si prohlédli Modré hory, pak jsme letěli do Cairns, odkud jsme se vypravili na Velký bradlový útes a dojeli na nejsevernější konec australské asfaltky, a na závěr jsme si konečně prohlédli samotné Sydney.
	4. Severní ostrov Nového Zélandu (14. - 28.1. 2006) Ohledně Nového Zélandu jsme měli trochu spor - Pavel ho chtěl projet celý, když už letíme tak daleko, já jsem raději chtěla více projet Austrálii a na Nový Zéland se podívat někdy zvlášť. Nakonec jsme zvolili kompromis: věnovat 14 dnů Severnímu ostrovu, který je menší, takže nevyžaduje tak dlouhé přejezdy autem jako divočejší Jižní. Stálo to za to a těch 14 dnů bylo i bez dlouhých přejezdů našlapaných až až.
	5. Austrálie vzhůru nohama To, že je v Austrálii největší horko v lednu, v poledne tam slunce svítí ze severu, jezdí se tam po levé straně silnice a voda ve výlevce se točí proti směru hodinových ručiček, asi víte. Během naší cesty jsme ale došli k závěru, že v Austrálii je naopak úplně všechno, alespoň proti našim zvyklostem. Přinášíme pár příkladů.