Fotky z cest

Navštívit národní parky USA jsme plánovali už dlouho, ale pořád jsme to odkládali, až budou děti větší. Když už hrozilo, že děti vyrostou natolik, že už s námi nikam nebudou chtít jet, byl čas přejít od plánu k jeho realizaci. Navíc zase shodou okolností v USA pracovali kamarádi, a jak je uvedeno níže, takové situace vždycky využijeme.

Po návštěvě Islandu toužil Pavel od naší cesty po Skandinávii, na které nám mimořádně přálo počasí, z čehož zřejmě usoudil, že všude na Severu musí být taky tak hezky. Já, jak už jste si možná všimli z předchozích fotek, ráda navštěvuji místa z přečtených knih. O Islandu mi moje frankofonní teta doporučila Islanského rybáře od Pierra Lotiho, kterého jsem si před cestou přečetla. Děj se bohužel odehrává převážně v Bretani, na Islandu se popisuje jen několik mořských bouří, takže jsem pod dojmem knihy zdvojnásobila zásoby kinedrylu. Jak naše dovolená dopadla, se můžete podívat na fotkách.

Když bylo našemu staršímu dítěti 8 let, rozhodli jsme se vyzkoušet, zda jsme po těch letech ještě vůbec schopni chodit po horách. Za cíl jsme zvolili třídenní přechod pohoří Totes Gebirge. Nebyl to sice přechod jako za mlada, se stany a spacáky na zádech, protože jsme si noclehy předem rezervovali na chatách, ale zato s převýšením výrazně větším, než jsme byli zvyklí např. z Roháčů.

Skandinávie byla naším snem už několik let, ale šetřili jsme si ji na dobu, až budeme muset vyrazit na dovolenou o školních prázdninách. Všichni nám cestu na Sever rozmlouvali a varovali před zimou, deštěm a mnračny komárů. Nenechali jsme se odradit a nelitovali jsme! Kdybych měla vybrat 5 slov, která naši dovolenou nejlépe vystihují, byly by to: vodopády, tunely, fjordy, ledovce a slunce - to denní i půlnoční.

Naše další poznávací dovolená vedla tentokrát podél atlantského pobřeží Normandie a Bretaně, po stopách impresionistů, benediktinů, vylodění 1944, ale hlavně dávných obyvatel vztyčujících po celé Bretani tajemné stavby. A také jsme nezapomněli hodně ochutnávat: benediktinku, calvados, sýry, cognac a samozřejmě víno.

Ještě než budeme vázáni školní docházkou našich dětí a tudíž i obdobím školních prázdnin, splnili jsme si sen ještě před začátkem hlavní sezóny jen tak cestovat Evropou. Za cíl cesty jsme si zvolili Pyrenejský poloostrov a nelitovali jsme: zasněžené hory i tropické podnebí, písečné pláže i divoké skalnaté pobřeží, klidné moře i vlny Atlantiku, výborné jídlo a víno i bohatá historie, to vše najdete ve Španělsku a Portugalsku.

Jakmile má člověk děti, zvýší se počet lidí, kteří mluví do výběru destinace dovolené. Tím se samozřejmě plánování dovolené zkomplikuje, protože děti mají úplně jiné požadavky a celodenní túry po horách některým (např. zejména našim) dětem jako ideální dovolená nepřipadají. Potom je třeba najít místo, které nabídne pro každého něco. Tentokrát padla volba na Tenerife: pro děti bazén a zvířata v Loro parku, pro nás hory, moře a zajímavá příroda.

Výlet, který sice nevynikal dálkou ani exotikou, ale předčí ostatní významem. Odjeli jsme tři a vrátili jsme se čtyři, i když co do hmotnosti všichni dohromady o pár kilo lehčí. :-) Fotky z porodu zde nehledejte, při něm jsme oba měli dost jiné práce. Ale pokud by vás náhodou zajímalo, jako spoustu lidí, "proč jsem proboha chtěla rodit až ve Vrchlabí", tak tady můžete najít odpověď PROČ.

Tak jsme opět porušili předsevzetí cestovat s malým dítětem pouze po Čechách. Ale copak my za to můžeme, že zrovna když máme malé dítě, pracují naši kamarádi v tak zajímavých destinacích jako Dubaj nebo Melbourne a zvou nás tam na návštěvu? To by přece byl hřích nevyužít! Až děti odrostou, tak už nás třeba nikdo nikam nepozve. Budiž toto rovněž varováním pro naše kamarády: pracujete-li v cizině, dobře si rozmyslete, než nás tam pozvete a rozhodně to neříkejte jen tak ze zdvořilosti. Bez ohledu na počet a věk dětí, každého takového pozvání vždy využijeme! (I když, Davide, ten Bělehrad si ještě rozmyslíme. :-))

Měli jsme předsevzetí, že s malým dítětem budeme cestovat po Čechách. Vždyť dítě exotiku neocení, dlouhé cesty jsou pro něj naopak náročné a u nás je spousta krásných míst, které neznáme. Samé rozumné důvody, jenže... V Dubaji pracují kamarádi a za rok už tam nebudou. A kdy budeme mít znovu šanci navštívit Arabský polostrov s tak zkušenými průvodci? Předsevzetí jsou k tomu, aby se porušovala. Takže jsme navzdory malé dceři, horku a zdviženému obočí rodičů vyrazili. Nelitovali jsme, proto porušujeme i pravidlo uveřejňovat zde pouze fotky ze společných akcí a nabízíme pár fotek ze zemí Pohádek tisíce a jedné noci.